Život V Duši

Sebeláska a sebepřijetí

Sebeláska je téma snad každého z nás. Ti, kteří mají tohle téma zvládnuté jsou obdivuhodní a je jich málo. Kdo z nás dokáže bez výhrady přijmout sám sebe se všemi chybami? Vzhled, schopnosti, pracovitost…..prostě vždycky se něco najde.

Jak? Jak to mám udělat? Přijmout se? Mít rád svoje chyby? Chyba je, když je něco špatně!! A přesně tohle je základ myšlenky, která nám to přijmout neumožní. Něco je se mnou ŠPATNĚ… Je v pořádku to NAPRAVIT….Tedy musím se změnit, abych byl lepším.

Myslíme si, že když všechno přijmeme, tak ztratíme motivaci něco zlepšit. Začít cvičit, pokud budeme v pohodě s tím, jak vypadá naše tělo. Učit se něco nového, pokud budeme v pohodě s tím, co už umíme.

Klíč je v tom, že k těm změnám přistupujeme s láskou. Tedy nehubneme proto, že je naše tělo odpudivě tlusté, ale proto, že ho máme rádi a nechceme mu škodit přejídáním a nedostatkem pohybu. Nepečujeme o pleť proto, že je nechutná a plná akné, ale proto, že jí chceme dopřát péči a pozornost. Neučíme se jazyky, protože bez toho budeme zoufale nemožní a tupí, ale protože si chceme dopřát lepší podmínky k získání práce….atd atd. Nejde tedy o to, že se na všechno vykašleme a začneme stagnovat, budeme se válet na gauči obsypaní brambůrkami a s pocitem, že ovladač je v Číně…. Je to o tom, že si dopřejeme s láskou a péčí o sebe to nejlepší, co můžeme. Pouhým vnitřním přenastavením dosáhneme velkých změn. Děláme stále stejnou věc, ale s jiným mindsetem. A jiným výsledkem. Někdy je potřeba přijmout i tu stagnaci. Protože jsme třeba příliš unavení na to, abychom něco teď měnili. Nebo nemáme vhodné podmínky. A i tehdy je potřeba si říct, že je všechno v pořádku přesně tak, jak to je a pro tuto chvíli to tak může být.

Sebeláska vs. Sobectví

Když začnu pacientům říkat, že by měli sami sebe naplnit sebeláskou, většina z nich se zatváří nedůvěřivě a řekne: ,,Mám začít být sobecká?!“ Ne, paradoxně totiž ti největší sobci mají sebelásky nejméně. Zní to jako protimluv, že?

Sebeláska je sebepřijetí. Přijmout, že taková jsem a je to tak v pořádku. Představme si to jako jakýsi kyblíček uvnitř srdce, který si plníme sebepřijetím a tím i láskou k sobě samým. Ten kyblíček si musíme naplnit sami. Naplnit a udržet plný. Potom z toho kyblíčku můžeme rozdávat lásku a přijetí druhým lidem.

Když máme kyblíček prázdný, nemáme co dát. Jednoduše nemáme lásku, kterou bychom mohli rozdávat.

Sobec je člověk, který má svůj kyblíček zoufale prázdný. Nemá v něm nic, co by dal sobě a tím nemůže dát druhým. Projevuje se však vůči společnosti tak, že žádá o to, aby mu ti druzí dali lásku. Potřebuje naplnit svůj kyblíček uvnitř srdce. A tak vyžaduje pozornost, upřednostnění, péči, pomoc...prostě to, co lidé dávají z lásky.

Bohužel, ten kyblíček se tímhle nenaplní. Zůstává stále zoufale prázdný. Jako děravý…. Sobec je tedy člověk, který se vůbec nemá rád. Jen stále vyžaduje, aby mu s tím pomohli ostatní.

Takže to, že se máme přijmout takoví, jací jsme a mít se rádi, znamená, že nejsme sobečtí.

Dávám a dostávám…

Zásadní je zmínit, že výměna energie je vždy reciproční. Neboli když chci dostávat, musím dávat. Nelze pouze dávat a nedostávat nebo naopak pouze přijímat, ale nedávat. Pokud stále někdo dává někomu, kdo mu lásku a veškerou energii nevrací, tak je stav těžko udržitelný. Tudíž život se sobeckým člověkem je energeticky velmi náročný. Stává se časem nesnesitelný. Je potřeba sebrat se a jít.

Pokud však rozhýbeme perpetuum mobile výměny energie s druhými lidmi, tak platí, že čím víc dáváme, tím víc dostáváme. A není nutné dostávat ze směru, kam vyšleme. Dostaneme odjinud.

Když dám kolegovi možnost odejít z práce dřív a dodělám to za něho, protože to potřebuje, pravděpodobně pak potkám velmi milou prodavačku, která mi pomůže najít, co hledám.

Základem je dávat bez vědomé potřeby dostávat. To je podmíněno tím, že sám mám dost. A jsme zpět u toho, že naplnit láskou se musí člověk sám. Pokud budeme pomáhat a dávat druhým pod podmínkou, že mi to musí vrátit, znamená to, že nemám plný zdroj a očekávám, že to, co dám, mi bude chybět!! A proto očekávám splátku. Jenom pokud máme stálý zdroj v sobě, můžeme si dovolit prostě dávat, neočekávat splátku a tím uvést do pohybu soukolí výměny energie se všemi kolem.

Všechno je v pořádku tak, jak to je právě teď. A může to být jen lepší.

Život v duši